Kdo se trochu pohybuje v prostředí řešícím problematiku sociálně vyloučených, ví, že naši bílí queer rytíři, kteří chtějí zachránit bílou rasu před její bastardizací, podnikli výpad. Podobně jako přátelé Juliana Assange či skupina Anonymous provedli útok na své nepřátele, aby odhalili jejich „podvratnost“. Své nepřátele nazývají xenofilové, imigranti, hnusáci a neomarxisté a sebe mají za poslední zachránce homogenity a „kompatibility“ rasy. Po dvou letech mě jejich útok opět přivedl k tomu, abych si lépe prostudoval jejich ideové pozadí a trochu pochopil, jak tito lidé přemýšlejí.
Zajímáte-li se o tento hackerský útok podrobněji, překvapí vás jeho provedení a naplánování, které prozrazují vysokou technickou zdatnost a obeznámenost s informačními technologiemi. S tím je ale v kontrastu zjevná neznalost napadeného prostředí. Jako největší ryby celého útoku byly označeny dvě vyučující z Masarykovy univerzity, které však představují v porovnání s jinými aktivisty jen velmi nevýznamné ohrožení ideového světa našich bílých queer rytířů. Když přemýšlíte nad útokem dále, pak vás nepřekvapí ani tak útok sám o sobě, ale kvalita útoku a jeho naplánování ve vztahu k ideovému obzoru, na základě kterého byl tento výpad učiněn. Tato zvláštní dvojdomost se projevuje už v textu, ve kterém queer rytíři oznamují, jak byl útok vykonán a jaký je jeho itinerář. Zde opět technická zdatnost naprosto převyšuje použitý slovník a použité rétorické figury. Slovník i figury jsou v podstatě dobře vyzkoušeným pastišem na ty nejzákladnější středověké texty podporující vymýcení nevěřících, případně pogromy na židy. (Z nepřeberné pokladnice těchto staletí předávaných „receptů“ Hitler zdatně opisoval, ale v podstatě nevymyslel nic závratně nového.) Jako by naši bílí queer rytíři byli tělem jednoho schizofrenika, které se zmítá mezi dvěma extrémy.
Vysvětlení však bude jednodušší. Předně tuto skupinu utvářejí dva tábory. Prvním je tábor zdatných hackerů a druhým je tábor ideologů. Jejich motivace účastnit se na těchto podnicích, jsou rozdílné. Nicméně to, co je propojuje, je strach z odlišnosti a ze světa, který nemá své jasné a jednoduché autistické hranice. Propojuje je tedy nedůvěra ke všemu, co zpochybňuje jejich představu světa jako dobře namazaného hodinového stroje s pouhými dvěma ozubenými koly. Inspirují se metaforikou rytířství – jejich texty jsou plné udatnosti, odhodlání a boje. Ovšem rytířství zjevně znají pouze z písňových odrhovaček, jakým byl např. Bílý jezdec z historicky podezřelých hollywoodských velkofilmů a z počítačových her. O skutečné historii rytířských výprav a o utváření rytířských řádů a o jejich každodenním životě mnoho nevědí. A není divu, protože humanitní vědy jsou pro ně pouze pseudovědou, kterou je třeba vymýtit.
Queer rytíři chtějí zpět dobýt Evropu. Mají k tomu připravený plán, tzv. reconquistu. Ta bude mít čtyři fáze, přičemž ve třetí dojde ke zbavení se nejhorších xenofilů a neomarxistů prostřednictvím „veřejných exekucí“ a k odsunu nekompatibilního obyvatelstva a etnik. Ve čtvrté fázi, v období tzv. resurgimienta (obrození) se nová, konsolidovaná a homogení společnost probudí do doby zdraví a organického růstu. Zdraví a růst budou zajištěny tím, že nový reřim zaručeně nebude podporovat humanitní vědy, protože tyto pseudovědy jsou podle queer rytířů pomstou neomarxistů, kteří prostřednictvím nich ovládli v období úpadku a „degenerace“ svět. Ze svého velmi specifického úhlu pohledu mají naši bílí queer rytíři pravdu. Ano, sociální a humanitní vědy jsou skutečně vědy-potížistky. Je potřeba se jich zbavit, neboť učí lidi přemýšlet. Tyto potížistky spoluutvářejí svět, v němž lidé s potřebou příliš jednoduchých černobílých pravd prožívají existenciální úzkost.
Tato úzkost vede naše queer rytíře i k velice specifickému zacházení s vědami přírodními. Hojně se jich dovolávají – hlavně textů o genetice a parazitologii. Ovšem opět svým queer způsobem. Zatímco např. vědci ve svém odborném textu nacházejí statisticky významnou souvislost mezi nakažením toxoplasmosou a rizikovým chováním (v daném případě tendencí k hazardní jízdě autem), queer rytíř-vědec z toho učiní paušální závěr, aniž by ve svém „vědeckém“ produktu uvedl skutečnost, že se v onom výzkumu jednalo pouze o 106 probandů a že jsme se v původním textu nedozvěděli nic o míře reprezentativnosti tohoto vzorku. Závěr zní: Za anarchismus, xenofilní antirasismus a další projevy neomarxismu, může nákaza toxoplasmosou a tato nákaza vede u žen k neobezřetnosti a přílišné důvěřivosti a u mužů k „poklesu super ega“. To pro naše queer vědce znamená, že takto nakažené samice lidského druhu (podobně jako nakažení mravenci z jiného vědeckého textu) budou méně obezřetné a snadněji se stanou obětí svého predátora (tzn. nějakého „imigranta“ či „hnusáka“) a že se nakažení samci stejného druhu obrátí proti mužským autoritám svého kmene či národa. S takovouto „vědeckou“ logikou vysvětlíme úplně vše. Například i fakt, proč mládež v pubertě propadá rizikovému chování: Je zjevně nakažena toxoplasmosou a alespoň některé z nich dokáže zachránit jen nějaký silný vůdce, který samice náležitě zkrotí a ochrání a samcům obnoví potřebnou hladinu jejich super ega.
Co je určující pro styl myšlení našich bílých queer rytířů, je jeho binarita. Vše se odehrává v dvojpólovém vidění světa: zdraví versus nemocní, rytíři versus neomarxisté, morálně neúchylní versus hnusáci, kompatibilní versus nekompatibilní. Špatný žák Platóna by měl jistě radost. Ve své podstatě jejich mozek funguje jako binarický systém počítače – možná i proto se mezi nimi cítí dobře někteří ze zdatných hackerů. Ti navíc středověké pastiše doplňují o novou metaforickou dvojici „kompatibilní versus nekompatibilní“. Tak specifický odborný výraz obohacuje ideologickou ikonografii queer rytířů. A navíc se vše zde dá převést na základní kategorii IT: 1 versus 0.
Už v reakci na můj první blog mi diskutující s přezdívkou Paco nepřímo vysvětlil, že jsem „levicový intelektuál“. Trochu mě to zaskočilo. Protože jsem dlouho nenavštívil stránky našich bílých queer rytířů, nerozuměl jsem tehdy tomu, jak slova „intelektuál“ a „levicový“ kauzálně souvisí se slovem „antirasismus“. Díky nedávnému studiu jejich orákula to již chápu: Evropskou kulturu ovládli marxisté a posléze neomarxisté, většinou to byli židé, tedy nepřizpůsobiví (nekompatibilní), a tato rakovina se rozvinula prostřednictvím dalších metastáz jako multikulturalismus, antirasismus, stimulování pocitu viny, homosexualismus, human-rightismus, antifašismus, kulturní relativismus. To všechno vedlo k propuknutí nemoci, jež napadla zdravé tělo bílé evropské rasy a rozežírá jej. Proto prý v roce 2029 ovládnou Evropu islamisté podporovaní levičáky, bílé ženy budou znásilňovány a nuceny přijmout islám, bílé děti zabíjeny a miliony bezprizorních bílých uprchlíků budou utíkat na východ do Polska a Maďarska, kde budou vládnout „silné nacionalistické režimy“. Naši bílí queer rytíři mi otevřeli oči. Rozhlížím se po své knihovně a skutečně – všude samý neomarxista, mezi jinými např. Marten Doorman, Christofer Dawson, Marie Ossowská, Massimo Pigliuci, David Schenk, Jan Zrzavý, Carl Schmitt a nejhorší z nich Mistr Eckhart.
Neobviňuji Paca, že patří mezi queer rytíře, ale možná až příliš často čte jejich černobílé pastiše na středověké texty vyzývající k pogromům. Doporučil bych mu jinou literaturu. Na příklad Nové rytíře od Malcolma Barbera. Je to také o středověku, také o rytířích, ale nikoho to nenakazí toxoplasmosou binarického myšlení.
