Vážení radní,
na vysokých školách právě vrcholí hysterie plynoucí z kontroly vykazování RIVů (Rejstřík informací o výsledcích – míněno o vědeckých výsledcích). Proběhlo kolo kontroly fakultní, nyní probíhá kolo kontroly na univerzitní úrovni, následně budou výsledky odeslány ke kontrole do Centra. Když jste byli jmenováni do Rady, chtě nechtě jste museli převzít mentalitu, která je typická pro naši vědeckou a vzdělávací politiku. Jedná se o mentalitu permanentního dohledu a kontroly. Tato mentalita logicky způsobuje, že se vědecké a vzdělávací instituce zevnitř mění na instituce s mentalitou pracovních lágrů. Jistě mi nevěříte. Dobře, poslouchejte dále!
Vážení radní, včera jsem se dozvěděl od našeho T-zástupce (jedná se o člověka, který má na katedře na starosti kontrolu RIVů), že musel volat do Národní knihovny v Praze, aby zjistil, proč naše kolektivní monografie nebyla zařazena do kategorie „kolektivní monografie“. Pokud by tam totiž zařazena nebyla, žádný z autorů této monografie by nemohl vykázat svoji kapitolu do RIVů. Podle počtu RIVů jsou instituce z Centra hodnoceny – především finančně. Kvůli neustálým škrtům takto přerozdělované finanční ohodnocení dnes tvoří velmi podstatnou část příjmů vědeckých institucí a vysokých škol. Proto instituce zohledňují tuto logiku ve svém fungování. Tak univerzity přenášejí zodpovědnost na fakulty, fakulty na katedry, katedry na své členy. Nikdo tomu neuteče. Kdo nedělá RIVy, je parazit! Nikdy jsem zákon padajícího lejna nepochopil lépe než na tomto příkladu.
Ptáte se, kam se mi onen příběh zatoulal? Jen poslouchejte, je to tak absurdní, že se možná budete smát. Po dlouhém rozhovoru dostal T-zástupce informaci, že knihovníci zařazují odbornou literaturu ze všech různých disciplín do příslušných kategorií podle úvodu a závěru. Zde hledají signální slova. Důrazně nám proto doporučili, abychom příště v úvodu každé kolektivní monografie používali signální slova „kolektivní monografie“.
Připomnělo mi to moje nedávné zkušenosti. Ten samý T-zástupce mně na počátku ledna s proviněným obličejem vysvětloval, že v každém abstraktu, který je povinnou součástí vykazování RIVů musí být uvedeno signální slovo „výzkum“ společně s dalším „metoda“ či „výzkumný design“, protože v Centru by nemuseli pochopit, že se jedná o výzkumný text. Tedy text, který si podle Centra zaslouží RIV a finanční ohodnocení. A tak na univerzitě rozhodli, že se toto bude vyžadovat od fakult, a proto to fakulty vyžadují od kateder a katedry si určují T-zástupce, aby tito zpracovávali neustále se měnící podmínky vykazování RIVů, informovali všechny členy katedry a ono vykazování nakonec ještě kontrolovali.
Před několika lety mi zase nechtěla naše referentka na projektovém oddělení přijmout můj GAČRovský projekt (projekt prostřednictvím univerzity předkládaný Grantové agentuře České republiky s žádostí o finanční podporu), protože na předem určených místech projektu jsem neuvedl předem určená signální slova. V té době jsem se ještě snažil šířící se blbosti zpěčovat. Referentka mi ale s nešťastným obličejem vysvětlila, že kdyby v této podobě můj projekt přijala, vyřadili by ho lidé na rektorátu, protože ti ví, že by projekt byl vyřazen v Centru. Nejdříve tedy musejí být příslušná signální slova na příslušných místech a teprve poté má cenu zabývat se obsahem projektu a rozpočtem. Jak vidíte, signální slova nás proměňují v bytosti s první signální soustavou.
Možná mi nyní namítnete, že Vám jde přece o kvalitu. Že jste právě poprvé jmenovali členy Odborných verifikačních a hodnotících panelů a Expertních panelů a ti by měli hodnotit kvalitu vědecké produkce. Na okamžik pominu docela významnou skutečnost, že se k nim texty dostanou až poté, co prokážou dostatečnou konformnost na úrovni signálních slov a dalších uniformit. Jen k tomu poznamenám, že mi je těch nešťastníků upřímně líto (mnohých z nich si hluboce vážím). Velice by mě totiž zajímalo, jak budou poctivě pročítat stovky a stovky textů. Skoro bych se vsadil, že dostanou předem zpracovaný polotajný materiál, který jim poloautoritativně doporučí, aby si přečetli abstrakt, úvod a závěr. Jsem si naprosto jistý, že do roka, do dvou vzniknou na univerzitách a Akademii závazné dokumenty, které přesně stanoví signální slova a předem daná místa jejich umístění v abstraktech, úvodech a závěrech. A to vše bude doplněno dalšími úředníky, kteří budou kontrolovat, zda jsme je použili tam, kde nám bylo nařízeno, a kteří budou mít pravomoce sankcionizovat ty, kteří tak neučinili. V institucích, které se nenápadně, zato však dokonale proměnily v pracovní lágry, se tomu už nikdo nebude divit. Je to přece jasné: Žádná racionálně se chovající instituce nemůže trpět parazity.
Věřte, že jste úspěšní, protože se této tupé hlouposti přizpůsobujeme všichni a na všech rovinách – nikdo přece nechce být příživník. Členové kateder stejně jako jejich vedoucí a tito vedoucí stejně jako děkanové a tajemníci fakult a ti zase stejně jako rektoři a jejich aparát, protože se tato systémová hloupost nekompromisně šíří prostřednictvím moci CML (Centrálního mozku lidstva, který je v ČR reprezentován příslušnými ministerstvy a také Vaší Radou). Moc CML je dána tím, že přerozděluje naše společné peníze. Naneštěstí pro nás je CML nemocný – je nakažený mentalitou permanentního dohledu a kontroly, a proto se z našich institucí nutně stávají instituce s mentalitou pracovních lágrů.
Někdy kolem roku 2006 jsem ještě věřil, že CML je zdravý. Tehdy jsem působil na svém předcházejícím pracovišti a byl nešťastný z některých svých kolegů. Doufal jsem, že tento důraz na vědeckou produkci je donutí, aby alespoň na chvíli odložili tenisovou raketu či lyže a začali dělat to, čím se veřejně holedbali a čemu se v soukromí posmívali – aby začali dělat vědu. Když jsem se s touto svojí nadějí svěřil prof. Višňovskému, jenž se dlouhodobě zajímá o to, jaké mechanismy řídí slovenské vysoké školství, překvapeně na mě vzhlédl a zklamaně pronesl (parafrázuji česky): „Jednou se v tom bahně utopíme všichni.“ Měl pravdu a já se hluboce mýlil. Mohl bych Vám vyprávět celé příběhy k popukání, jak oni pseudovědci s raketami v rukou sbírali jeden RIV za druhým. Čím větší je totiž systém kontroly, tím více a více vzniká prostoru pro podvody a servilnost. Čím více je v institucích místa pro podvodníky a vlezřiťky, tím méně je v nich lidí kreativních a toužících po skutečném vzdělání a poznání.
Nedávno jsem mluvil se studenty, kteří mi vyprávěli o jednom skvělém docentovi. Nejlepší učitel na katedře, který místo toho, aby dělal RIVy (všimněte si toho sousloví – „dělat RIVy“!), poctivě učí a intenzivně a systematicky pracuje na svém velkém díle. Vyprávěli o jiném členu katedry, který naopak RIVy dělá, a vyprávěli o jeho prapodivném jednání, jež s étosem vysoké školy nemá nic společného. Zapřísahal jsem je, aby přesvědčili onoho skvělého docenta, že musí méně kvalitně učit a méně systematicky pracovat na svém velkém díle, aby měl čas dělat RIVy, protože jinak ho systém vyřadí jako parazita a katedry ovládnou paraziti skuteční – ti, kteří RIVy dělají ve velkém. A poté jsem se zhrozil. Uvědomil jsem si s úděsem, že podobný argument zlomil mého otce, který v roce 1969 – teprve na třetí pokus, ale přece – podepsal Souhlas se vstupem spřátelených vojsk. Vidíte, jak jsem už zkorumpovaný Vaší mentalitou permanentní kontroly, jak jsem internalizoval mentalitu pracovního lágru? Vidíte, jak korumpuji další? Dokonce studenty a skvělé učitele a odborníky? Vidíte, jak už zase žijeme v tom našem mentálním bolševismu?
Podívejte se, kam tato mentalita permanentní kontroly vede! Kolik skvělých témat a výzkumů je odloženo k ledu jen proto, že se nehodí do systému signálních slov a ohnutých páteří! Podívejte se, jak dnes každý dělá „vědu“, jejíž výsledky za nich nestojí! Podívejte se na ty odporné podvodníčky, kterými se to kolem nás začíná jen hemžit! Podívejte se, jak kompromitujete dobré učitele, jak svazujete svobodu vědce a výzkumníka, a jak náramně to vyhovuje šarlatánům! Jen se rozhlédněte! Celý ten humbuk kolem RIVů vedl k nárůstu „odborných“ časopisů, které chrlí poloviční plagiáty a často tisíckrát omleté truismy a naopak dusí vše nové, protože nové potřebuje čas na svůj vznik a bezpodmínečnou podporu. Tato rozmáhající se podprůměrnost Vás pak donutila vytvářet „Seznam recenzovaných časopisů“. Je to v logice věci: Kontrola si vynucuje další kontrolu a ta kontrolu kontroly! Nadpočet odborných časopisů znásobuje nutnost bezplatné práce redakcí a recenzentů. Nikdo takovou otročinu nechce dělat, protože pak nemá čas na dělání RIVů a stává se pro svého zaměstnavatele parazitem. Kruh podprůměrnosti se tak uzavřel a nabral ďábelské rychlosti. A ta nesmyslná byrokracie, jejíž nárůst jste si prostřednictvím mentality permanentní kontroly vynutili! Jen si spočítejte, kolik lidí muselo na ministerstvech a radách a referátech pro vědu a výzkum a na postech referentů a T-zástupců přibýt, aby se ta kontrola kontroly kontroly dala zvládnout! A také se podívejte na žalostné výsledky a na děsivé důsledky, které to přináší!!
A víte, co je nejhorší? To, že skvělí mužové a skvělé ženy, kteří mají energii, zkušenost a vize, a kteří tak mohou měnit naše instituce k lepšímu, Vám začínají věřit. Nic jiného jim totiž nezbývá, jsou v naprosto schizofrenní situaci. Kdyby se ve vedoucích pozicích nestali vyznavači Vaší víry v permanentní kontrolu a pracovní lágry, proměnili by se ve zhoubu vlastních institucí. Proto raději podvědomě zapomínají na to, co je potřeba udělat, a nutí nás dělat RIVy. Všímáte si důmyslnosti korupce, kterou máte na svědomí? Pomaličku, zato dokonale zabíjíte skutečnou vědu a poctivé vzdělávání! Nepozorovaně vytváříte a v lidech upěvňují struktury a způsoby totalitního myšlení, které v budoucnosti jistě ocení nějaký další Duce či Stalin.
Teď jsem se Vás jistě dotknul. Ale to je to poslední, co bych si přál. Podívejte se však, co tento systém, jehož kola roztáčíte, dělá s lidmi! Podívejte se, jak prokvétá šlendrián, jak se ustavuje mechanické myšlení, jak se systémově rozrůstá všudypřítomná buzerace, která s jistotou zabíjí inovativnost, kreativitu a skutečné poznání! Tedy to, co máte z definice Vaší funkce probouzet!
Možná se mě nyní zeptáte: „A jak to podle Vás tedy máme dělat, pane Chytrý? Copak existuje systém bez zpětné kontroly?!“ Na to Vám i ministerstvům mohu odpovědět jediné:
„Pletete si zpětnou vazbu s totalitním dohledem. Věda a vzdělání se nedají dělat bez velkorysé podpory. Jestliže nám seškrtáte zdroje a poté nás donutíte prát se o kost – a to je přesně to, co děláte – pak se budeme prát o kost a dělat RIVy. Určitě ale nebudeme mít čas a sílu na vzdělávání druhých, sebe a na skutečnou vědu. A Vás to v konečném zúčtování bude stát o mnoho a mnoho miliard více, protože kontrola kontroly kontroly je drahá. A navíc z nás všech uděláte skvělé bezpáteřné adepty na občany totalitního státu. Měli byste opět otevřít knihu Hannah Arendtové Eichmann v Jeruzalémě. Jen si to přečtěte!“
S úctou, Váš Radim Šíp
